Francie - krajina plná nevšedních zážitků

Dnes je to přesně 20 dnů, co jsem přidávala poslední příspěvek. Za tu celkem dlouhou dobu, co stránky "chef amateur" zely prázdnotou, jsem ovšem nelenila a i na zimní dovolené, kde jsem nabírala novou energii a opájela se čerstvým horským vzduchem, jsem samozřejmě čerpala i velké množství kulinářských inspirací a v hlavě přemýšlela nad novými recepty, tipy a dobrotami, které vám budu chtít postupně představit. Dnešní příspěvek věnuji ale pouze těm dovolenkovým, francouzským, zážitkům. Týden ve Francouzských Alpách byl skvělou možností užít si nejen tamější perfektní sjezdovky, ale i francouzskou kuchyni. Ta mě naprosto uchvátila. No, nebyla jsem jí až tak překvapená, jelikož jsem už v minulosti slyšela a hlavně četla několik knížek na téma toho, jak se Francouzi stravují (což je mimochodem ohromné a na toto téma připravuji také jeden ze svých článků), ale zažít si to na vlastní kůži a pochopit, že to tak opravdu ve Francii funguje, to stálo opravdu zato.

Tím nejhlavnějším, co bych ve francouzské kuchyni určitě "vypíchla", je obrovské množství salátů. Ke všemu. Saláty, zelené, bohaté talíře plné zeleniny, to je to, co mi u nás v Česku strašně moc chybí. Kam se hrabou slavné klasické české oblohy (čtěte čtvrtka rajčata a kousek sušené petrželky bez chuti). Přitom je to tak jednoduché! Pár listů salátu s trochou mrkve, cibule nebo jen tak, listy zakápnuté olivovým olejem či nějakým balzamikem! Zabere to přibližně stejně tolik času, jako nakrájet to rajče a vytáhnout odněkud sušenou petrželku. O tom, že je to zdravé a že v Česku jsme přeborníci na podmíru zeleniny, raději ani nemluvím. Ovšem, Francouzi si také dopřávají určité neřesti jako jsou například čerstvé bagety z bílé mouky nebo ještě teplé upečené croissanty ke kávičce, nebo obrovské množství zrajících sýrů, které rovněž na francouzských stolech nesmí chybět, ale vše rozumně a s citem, a vyváženě, doplňují zeleninou. Vždy a všude. Zeleninu na všechny možné způsoby jedí bez remcání od malička všechny děti a tyto zvyklosti si přirozeně přenáší do dospělosti. Tleskám. Třeba se toho taky jednou dočkáme. Třeba... Další věcí je zahušťování polévek. Proč se u nás proboha zahušťuje polévky moukou? Vždyť co je jednoduššího než při vaření například zeleninové polévky, rozmixovat tu onu zeleninu a polévku tím dokonale zahustit? Nebo použít jiné, zdravější prostředky, pokud už mermomocí chceme jídlo zahušťovat, jako je například maizena (kukuřičný škrob), tapiokový škrob, kuzu, hraška a podobné suroviny. O tom, jak jsem se vznášela na obláčku, když jsme navštívili francouzský supermarket, vám tady raději ani moc psát nebudu. Jedním slovem, něco úžasného a na takovýto "standard" bych si zvykla celkem rychle. To mi věřte. Velké množství čerstvé zeleniny, chlazené mořské plody, nespočet chladiček s čerstvým sýrem.. v tomto se samozřejmě některé české supermarkety také začínají těm zahraničním přibližovat, nechci tady pouze házet špínu, jak je vše v Česku špatné, ale stále je vidět, že se mnoho věcem učíme a výborná kvalita surovin je pro český trh stále tabu. Nezbývá mi nic jiného než hledat a kupovat to nejlepší, co nám náš stát nabízí. Podporujme české farmáře a vyhýbejme se bezhlavému nakupování pouze "low cost" surovin. I když naše peněženky nejsou bezedné, dle mého názoru LZE dobře nakupovat i u nás. Jen to stojí trochu víc úsilí a třeba i času. Ale pamatujme. Jde o naše zdraví. A co si sami nedopřejeme, to za nás nikdo jiný neudělá. Francouzům už to došlo celkem dávno, teď je řada na nás. Tak kvalitním surovinám zdar! ;)