CHEF AMATEUR blog

Minulý víkend se konal na polské straně Cieszyna gastro festival pod názvem "Foodtruck festival - Rynek Smaków". Historicky první ročník cieszynského food truckového festivalu, na který se sjelo kolem 20ti velkých aut (náklaďáků) s jídlem, a který měl své místo přímo na cieszynském "rynku" (náměstí), vypadal velice slibně a svou vůní, která se nesla napříč celým městem, vábil mnohé zvědavce. Za tuhle akčnost Poláky strašně moc obdivuji. Jdou z dobou a umí si užívat kvalitní "gastrozábavu" i mimo velká města, kde se to tak nějak samo nabízí a očekává. Takže už jen za tuto iniciativu hodnotím organizátory kladně. Nedokážu si představit takovýto druh festivalu na české straně těšínského náměstí. Hold, v některých věcech je Polsko hodně napřed!

Byli jsme tam a měli jsme možnost pár stánků - food trucků vyzkoušet a ohodnotit. Víkendové počasí festivalu přálo a tak nebylo nic divného na tom, že se zde sešlo velké množství jídlochtivých nadšenců. My patřili, přirozeně ;), mezi ně a tak nás celkem nemile překvapila hned u startu obrovská fronta k jedinému stánku s pivem. Čepoval zde městský Browar Cieszyński. Pivo bylo, jak na polskou produkci, vcelku dobré a chutné, nabízeli asi 6 druhů čepovaného piva - klasický Lager nebo třeba pivo s citrónovým nádechem West Coast Ipa či Stout - pivo s čoko-chilli příchutí. Na českém festivalu by se ale Browar Cieszyński asi moc nechytal, jelikož jim čepování trvalo neuvěřitelně dlouho a tak jediné, co vám zbývalo, aby jste nestrávili půl dne ve frontě, bylo objednat si piva alespoň čtyři naráz..

Když už se nám podařilo si piva koupit, zamířili jsme k jednomu ze stánků, kde měli dle ohlasů prý nejlepší burger z argentinského hovězího. Vlna neradosti se dostavila vzápětí. Hned u okýnka nám pán sdělil, že se aktuálně čeká na jídlo zhruba hodinu a půl, že totálně nestíhají. "No co, tak si jídlo objednáme a chvíle čekání si zkrátíme někde u jiného stánku" - rozhodli jsme se. Zaplatili jsme si tedy za burgery, které budou hotové až za hodinu a půl a vyrazili jsme na další průzkum po náměstí. Jak nemilé bylo zjištění, že se snad u všech stánků na celém, celičkém náměstí čekalo na jídlo stejně dlouhou dobu, jakou nám sdělil pán u burgerů předtím! Čekalo se anebo objednávky u dalších stánků nepřijímali vůbec.

Jelikož už jsme opravdu dostávali docela hlad a pivo na prázdný žaludek taky dělalo své, rozhodli jsme se jít na jistotu a objednat si belgické hranolky s omáčkou. U prvního stánku, který hranolky nabízel, byla čekačka "pouhých" 30 minut. U druhého už jen zanedbatelných 7 minut, tak jsme počkali a na hranolky se dočkali! :)

Belgické hranolky s dánskou omáčkou byly opravdu moc dobré (nebo jsme měli už fakt tak velký hlad? :D). Ne, žerty stranou, opravdu mi belgické hranolky moc chutnaly.

Došlo i na slibované hovězí burgery i když se čekání protáhlo. A výsledný dojem? Hovězí maso bylo velmi kvalitní, moc hezky vonělo, ale bohužel bylo málo dochucené. Chybělo mi tam trochu víc soli a pepře, a nebyla jsem jediná. Houska byla velice dobrá, poctivě upečená. O omáčce se zeleninou uvnitř burgeru jsem taky nepochybovala. Určitě to nebyl nejlepší burger, který jsem kdy jedla, ale stál za to dlouhé čekání.

Mé hodnocení závěrem? Na obhajobu festivalu bych řekla snad jediné, že to byl první ročník a tak se dalo počítat s "drobnými" nedostatky. Budiž jim tedy odpuštěny ty dlouhé fronty a nekonečné čekání. Kvalita jídla nebyla vůbec špatná a celková atmosféra na festivalu taktéž. Snad se jim příští rok festival vydaří mnohem lépe a vychytají ty mouchy, které se letos objevily. Určitě zjistíme i příště, jak si na foodtruck festivalu vedou. No.. a těším se na něj vlastně už teď.

Dnes je to přesně 20 dnů, co jsem přidávala poslední příspěvek. Za tu celkem dlouhou dobu, co stránky "chef amateur" zely prázdnotou, jsem ovšem nelenila a i na zimní dovolené, kde jsem nabírala novou energii a opájela se čerstvým horským vzduchem, jsem samozřejmě čerpala i velké množství kulinářských inspirací a v hlavě přemýšlela nad novými recepty, tipy a dobrotami, které vám budu chtít postupně představit.

Dnešní příspěvek věnuji ale pouze těm dovolenkovým, francouzským, zážitkům. Týden ve Francouzských Alpách byl skvělou možností užít si nejen tamější perfektní sjezdovky, ale i francouzskou kuchyni. Ta mě naprosto uchvátila. No, nebyla jsem jí až tak překvapená, jelikož jsem už v minulosti slyšela a hlavně četla několik knížek na téma toho, jak se Francouzi stravují (což je mimochodem ohromné a na toto téma připravuji také jeden ze svých článků), ale zažít si to na vlastní kůži a pochopit, že to tak opravdu ve Francii funguje, to stálo opravdu zato.

Tím nejhlavnějším, co bych ve francouzské kuchyni určitě "vypíchla", je obrovské množství salátů. Ke všemu. Saláty, zelené, bohaté talíře plné zeleniny, to je to, co mi u nás v Česku strašně moc chybí. Kam se hrabou slavné klasické české oblohy (čtěte čtvrtka rajčata a kousek sušené petrželky bez chuti). Přitom je to tak jednoduché! Pár listů salátu s trochou mrkve, cibule nebo jen tak, listy zakápnuté olivovým olejem či nějakým balzamikem! Zabere to přibližně stejně tolik času, jako nakrájet to rajče a vytáhnout odněkud sušenou petrželku. O tom, že je to zdravé a že v Česku jsme přeborníci na podmíru zeleniny, raději ani nemluvím.

Ovšem, Francouzi si také dopřávají určité neřesti jako jsou například čerstvé bagety z bílé mouky nebo ještě teplé upečené croissanty ke kávičce, nebo obrovské množství zrajících sýrů, které rovněž na francouzských stolech nesmí chybět, ale vše rozumně a s citem, a vyváženě, doplňují zeleninou. Vždy a všude. Zeleninu na všechny možné způsoby jedí bez remcání od malička všechny děti a tyto zvyklosti si přirozeně přenáší do dospělosti. Tleskám. Třeba se toho taky jednou dočkáme. Třeba...

Další věcí je zahušťování polévek. Proč se u nás proboha zahušťuje polévky moukou? Vždyť co je jednoduššího než při vaření například zeleninové polévky, rozmixovat tu onu zeleninu a polévku tím dokonale zahustit? Nebo použít jiné, zdravější prostředky, pokud už mermomocí chceme jídlo zahušťovat, jako je například maizena (kukuřičný škrob), tapiokový škrob, kuzu, hraška a podobné suroviny.

O tom, jak jsem se vznášela na obláčku, když jsme navštívili francouzský supermarket, vám tady raději ani moc psát nebudu. Jedním slovem, něco úžasného a na takovýto "standard" bych si zvykla celkem rychle. To mi věřte. Velké množství čerstvé zeleniny, chlazené mořské plody, nespočet chladiček s čerstvým sýrem.. v tomto se samozřejmě některé české supermarkety také začínají těm zahraničním přibližovat, nechci tady pouze házet špínu, jak je vše v Česku špatné, ale stále je vidět, že se mnoho věcem učíme a výborná kvalita surovin je pro český trh stále tabu.

Nezbývá mi nic jiného než hledat a kupovat to nejlepší, co nám náš stát nabízí. Podporujme české farmáře a vyhýbejme se bezhlavému nakupování pouze "low cost" surovin. I když naše peněženky nejsou bezedné, dle mého názoru LZE dobře nakupovat i u nás. Jen to stojí trochu víc úsilí a třeba i času. Ale pamatujme. Jde o naše zdraví. A co si sami nedopřejeme, to za nás nikdo jiný neudělá. Francouzům už to došlo celkem dávno, teď je řada na nás. Tak kvalitním surovinám zdar! ;)

Pokud máte rádi dobrou kuchyni v kombinaci s příjemným prostředím a kvalitní obsluhou, a budete mít někdy cestu kolem polského Cieszyna, určitě vyzkoušejte restauraci Korbasowy Dwór (stojí kousek od dálnice do/z Bielska).

Pro ty z vás, co nemluví a ani moc nerozumí polsky mám pozitivní zprávu. Jejich jídelní lístek a stejně tak i webovky jsou také v českém jazyce, tady tedy problém nehledejte. Já už jsme zde byla poněkolikáté a opět jsem odcházela spokojená.

Jídlo je v této restauraci opravdu velmi dobré a můžete si vybrat jak z polských tradičních chodů, a stejně tak zde najdete i evropská a světová jídla. Kuchyně evidentně vaří z čerstvých surovin, což je na jídle samozřejmě znát a už jen tímto faktem se odlišuje od běžných průměrných restaurací, kterých je u nás v okolí spousty.

Určitě doporučuji vyzkoušet domácí žurek. Základem poctivého žurku je žitný zákvas, který se vyrábí z žítné mouky, vody a žitného chleba. V Polsku se dá koupit už hotový v supermarketech, ale pokud si ho připravujete doma, přidává se do zeleninového základu. Zákvas poté přidáváte do polévky podle toho, jak má kdo rád kyselkavou chuť. Na závěr se přídává vajíčko a kvalitní klobáska. Polévka byla opravdu velice dobrá, poctivá a chuťově správně doladěná. Servírují ji zde opravdu "kotel", takže pokud jste zvyklí na menší porce a máte se s kým podělit, dejte si jednu na půl. Anebo pak už nejezte druhý chod. ;)

Jako druhé jídlo jsme vyzkoušeli domácí pyrohy se špenátem a sýrem feta. Zde chválím domácí těsto, jídlo bylo jinak bohužel mdlé, špenát chtělo výrazněji dochutit a pyrohy v sobě měly pramálo feta sýru, který by svou slanou, výraznou chutí určitě mnohé vylepšil. Bylo to poprvé, co jsem zde jídlem šlápla vedle, takže pokud nejste vyloženě pyrohoví nadšenci a nemusíte si je dát kdekoliv je vidíte v nabídce, tady si to opravdu raději rozmyslete.

Nicméně si Korbasowy Dwór naštěstí opět rychle smáznul mínusové body. Další hlavní jídlo v podobě domácích bramboráčků s gulášem, bylo velice dobré. Guláš byl dobře dochucený, tak akorát hustý, a bramboráčky také, plus u mě mají i za minimum mastnoty na bramborácích, na kterou jsem celkem háklivá.

Absolutně ohromující a povznášející mé chuťové buňky k branám nebeským byl závěrečný dezert. Domácí Apfelstrudel, který byl čerstvě rozpečený. V tomto provedení jsem ho ještě nikdy nejedla a tak mě velice překvapilo, v jaké podobě ho servírují na stůl. Rozpečené, křupavé, teplé listové těsto, s kousky jablek, které byly přelité medem, posypané ořechy a rozinkami, a k tomu výborná vanilková zmrzlina.. pokud nebudete chtít obědvat a budete si chtít zajít pouze na kávu, určitě si k ní dejte tento dezert. Naprostá delikatesa! pozn. dejte si pozor, v jídelníčku mají dva jablečné dezerty - koukejte výhradně po tom, kde je přímo napsáno Apfelstrudel. ;)

Pokud tedy hledáte restauraci v okolí, kde se dobře najíte a strávíte nějaký čas v pěkném prostředí, určitě neváhejte, a zajeďte si zde. V zimě se příjemně zahřejete u krbu v restauraci, v létě si naopak můžete posedět na příjemné terase.

Pro jednou jsem zase měla možnost zajet si do Prahy a pojmout svůj výlet opět zcela gurmánsky, což já velice ráda. :)Čekal mě totiž kurz vaření s šéfkuchařkou Kamu, čili Kamilou Rundusovou, na který jsem se nesmírně těšila a jelikož to byl můj první kuchařský kurz vůbec, byla má radost a očekávání jaké to bude o to větší.Kamu se v poslední době dostává do širšího povědomí veřejnosti ať už nedávným rozhovorem pro DVTV, rozhovory v různých časopisech nebo tím, že je médii představována jako bývalá kuchařka v restauraci Jamieho Olivera. Svými zkušenostmi se zařadila mezi nejlepší kuchaře, které aktuálně Česko má. Schválně se podívejte na její FB profil. Protože to, jakým způsobem vařila Ondřeji Bankovi, našemu legendárnímu alpskému lyžaři, na soustředění v Chile ani nemluvě. Mé pozornosti také neuknikla a už nějakou dobu jí sleduji. Nadchla mě svými, byť v mladém věku, velkými gastrozkušenostmi, svou cestovatelskou duší, charismatem a vším, co v kuchyni dokáže.Vařilo se ve škole vaření, v Laboratorio scuola di cucina. Kurz byl naprosto fantastický a splnil veškerá má očekávání. Pod vedením Kamu jsme po dobu čtyř hodin připravovali a ochutnávali jídla z thajské kuchyně - polévku Tom Yum Po Taek neboli Seafood polévku, která se vyznačuje svou specifickou pálivo-kyselkavo-rybí chutí, propojenou exotickou vůní a chutí citrónové trávy a galangalu, a ve které si náležitě vychutnáte čerstvé mořské plody - halibuta, krevety a mini chobotničky, společně s čerstvou zeleninou jako je lilek, žampiony nebo třeba hlíva a keříková rajčata. Souhra chutí a výsledný efekt po smíchání všech ingrediencí, (které bohužel jen tak v obyčejném obchodě neseženete), je nesmírně ohromující a překvapivá, a i když vám polévka lehce vypálí ústní dutinu, a nemáte se problém při každém soustě řádně zapotit, chcete ji prostě jíst donekonečna..

Hlavním chodem našeho kurzu byly thajské nudle Phad Thai. Jedná se o rýžové nudle s tamarindovou omáčkou, smaženým tofu, mungo klíčky, nakládanou řepou, cibulkou a dalším kořením, kde je vše ve finále originálně "zabaleno" do mřížkované vaječné omelety.

Sladkou tečkou na závěr byl dezert Mungo Sticky Rice čili vynikající rýže nasladko s kokosovým mlékem, vietnamskou skořicí a sladkým mangem. Hotové gastroorgie. Už jen při vzpomínce na tyto dobroty, bych si je dala znovu!

Celý kulinářský thajský večer byl propletený povídáním o Thajsku a radami ohledně vaření, které nám Kamu dávala. Někdy to byl celkem fofr, jelikož se mi pod ruce dostávaly potraviny, které jsem předtím nikdy neviděla, ale určitě to stálo za to. Není pochyb, že se na nějaký další kurz s Kamu ještě opět někdy podívám. Aby toho nebylo málo, rozhodla jsem se si následující den zpříjemnit dobrou kávou v Mamacoffeekavárně, kterých je sice v Praze víc než jen jedna, ale ani jedna nevypadá stejně. V každé z těchto kaváren dominuje originalita a charakteristický interiér, kde si můžete vychutnat šálek dobré, čerstvě pražené fair trade kávy, dát si k ní výborný dezert nebo se dokonce naobědvat či navečeřet (veganská a vegetariánská jídla).Já se zde chtěla podívat hlavně proto, protože jsem o těchto kavárnách slyšela a četla, a tak mě zajímalo, jaké to tam ve skutečnosti je a jestli mi tam bude údajně dobrá káva opravdu chutnat.Dostala jsem se do jedné z kaváren ve Vodičkově ulici. Mamacoffee na mě zapůsobila jako kavárna aristokratů. Dvoupatrová, prostorná kavárna, ve které si na klasických dřevěných kavárenských židlích nebo v měkké sedačce můžete vybrat z několika druhů káv či dezertů. Pokud máte čas a nikam nespěcháte, v kavárně si určitě v klidu poseďte a vychutnejte si tu kavárenskou atmosféru, a rozjímejte.. Měla jsem pocit, že tady když si člověk sedne, je okamžitě naplněn tvůrčím duchem a může jednoduše tvořit.. Zajímavé místo. Káva zde mi doopravdy chutnala i když musím podotknout, že jsem z její chuti nebyla až tak "paf", jak by se dalo očekávat. Nicméně domácí cheesecake se skořicí vše chuťově vyvažoval a tak jsem odcházela spokojená. Na jednu věc si přece jen dejde pozor - nedá se zde platit kartou a proto při sobě musíte mít dostatek hotovosti. Je to prostě opravdu aristokratická kavárna, kde by typický bohém ani jinak než korunami neplatil. ;)

Mou poslední zastávkou bylo řeznictví Naše maso, o kterém jsem taky slyšela a jako správný labužník jsem se tam prostě musela vypravit. Pokud jste už někdy měli možnost navštívit pražský Čestr Ambiente, budete se zde cítit jako ryba ve vodě. Naše maso totiž patří do stejné skupiny Ambiente, jako například také Brasileiro, Lokál, La Degustation, Café Savoy.. s tím rozdílem, že si zde jednoduše příjdete vybrat to nejčerstvější maso a uzeniny jako do řeznictví, ale také například pečivo, sádlo, škvarky, tvaroh mlíko.. no a oni vám to maso a uzeniny mile rádi na místě připraví k okamžité konzumaci. Pokud tedy chcete okamžitě jíst a nevadí vám vystát si frontu, zamiřte v Pasáži na Dlouhé třídě 39 rovnou do Bistra, pokud chcete pouze nakoupit suroviny a řádné masité mecheche si udělat doma, stačí když zajdete v pasáži o pár metrů dále a nakouknete přímo do prodejny Naše maso. Tam si v klidu a příjemném prostředí vše nakoupíte bez zbytečné tlačenice. Já si vybrala. :) Z hovězího masa budu mimochodem již dnes doma připravovat domácí burgry, ale o tom v dalším příspěvku. Jesliže tedy patříte mezi milovníky masa a styl, jakým se Čestr prezentuje máte rádi, určitě si do pasáže zajděte!

Tak jsem měla zase jednou možnost udělat si "byznysovýlet" a navštívit mezi jinými i gastro koutky za hranicemi naší republiky. Jelikož nás čekala návštěva Lodži, třetího největšího města Polska a města, jež se proslavilo jako velmoc textilního průmyslu, těšila jsem se, co vše je schopné toto město nabídnout. Textilní průmysl a nejen ten, byl zde na vrcholu slávy hlavně v 19. století, ale je tam cítit a znát i v dnešní době. Město sice není tak turisticky atraktivní jako je Krakov nebo Varšava, ale má své, řekněme, tovární kouzlo. Mnohé textilní, tabákové nebo jinak zaměřené továrny, ve kterých se kdysi vyrábělo o sto šest, dnes slouží jako krásné hotely a restaurace anebo nákupní střediska. Je to opravdu zážitek se do takových míst dostat. Tovární prostředí smíšené s novodobou architekturou často vyvolává známé obdivuhodné "ó!" u nejednoho návštěvníka.

Když jsem tedy přemýšlela, kde se v Lodži ubytujeme, výběr padl na hotel Tobaco, hotel předělaný z bývalé továrny na tabákové výrobky. Není možná od věci zmínit, že tento hotel vyhrál v aktuálním roce 1. cenu "Poland's Leading Boutique Hotel 2015" v soutěži World Travel Awards.

Mimo krásných a designových pokojů a prostředí celého hotelu, mě docela nalákala hotelová restaurace "U Kretschmera", kde jsme se rozhodli navečeřet. Žádné degustační menu se sice nekonalo, jelikož nás ještě večer čekal v kině mistr Bond, ale něco málo jsme ochutnali a musím říct, že jsme odcházeli nadmíru spokojení.

Mou osvědčenou zásadou je, že pokud v restauraci umí připravit výborné hovězí carpaccio, bude všechno ostatní chutnat stejně skvěle. A opět jsem se nemýlila. Hovězí carpaccio chutnalo náramně. Můj muž dokonce konstatoval, že takové dobré carpaccio nejedl ani v Hiltonu. Jako další jídlo jsme zvolili domácí american burger s hranolkami. Zařadila bych jej chuťově do top 3 mých doposud ochutnaných burgerů. Kvalitní maso, dobré pečivo (ale asi ne domácí), dostatek sýru a zeleniny, a hranolky, které byly tenké a netopily se v oleji. Jo, to by šlo. :)

Pokud tedy budete mít třeba někdy cestu do či kolem Lodži, zastavte se například ke "Kretschmerovi" na večeři anebo se v hotelu Tobaco rovnou ubytujte. Nám se tady fakt líbilo. :)

Kde hotel a restauraci najdete?
http://www.hoteltobaco.pl/

Pokud máte rádi domácí burgry a přemýšlíte, kam na Severní Moravě na takovou dobrotu skočit, zkuste navštívit nově otevřené "Cihlový bistro" na polské straně Cieszyna.

Bistro je v dobře dostupném místě, nachází se hned kousek od asi nejznámější ulice polského města, Hluboké. Přesněji ho můžete hledat na náměstí, kde se nachází také divadlo Adama Mickiewicze.

Nenápadný vchod, ale o to nápaditější je bistro uvnitř. Jednoduché, ale přitom zařízené vkusně a příjemně. Ať už majitele bistra k českému názvu vedlo cokoliv, české menu zde nehledejte.

Bistro si zakládá hlavně na domácích burgrech, které jsou dominantou jídelního lístku a dopřát si je můžete ve dvou velikostech. Skvělé je, že si pečou housky sami a jejich "cihlová omáčka" je prostě úžasná a s celým konceptem burgrů výborně ladí. Musím podotknout, že i "z menšího burgeru" jsem se dosyta najedla. A ty lidové ceny! :)
Stejně tak se můžete v bistru každý den těšit na čerstvou domácí polévku vařenou vždy podle aktuálně dostupných surovin nebo třeba na pečené domácí koláče a jiné pochoutky.

Co se nápojového lístku týče, není to žádná hitparáda, ale jelikož mají otevřeno prozatím necelý měsíc, věřím, že na tekuté stránce nabídky ještě zapracují. Aktuálně si zde můžete dopřát polské čepované pivo "Perla" nebo si pivo nechat namíchat na polský způsob a okusit ho tedy se "soczkiem" čili se sirupem s příchutí maliny nebo zázvoru. Kdo pivo nerad, a raději sedí a odpočívá se sklenkou vína v ruce, mají v nabídce španělská a italská rozlévaná vína, zde bych taky nabídku ještě rozšířila, ale budiž odpuštěno. Jde o bistro, ne o vinný sklípek.

Určitě se do cihlovky budu vracet a tak mi nezbývá než popřát bistru mnoho úspěchů, udržení si počátečního nadšení a kvality jídla, jak i spokojených strávníků. Konečně se zde objevil podnik, který ať už polské nebo české straně Těšína zaručeně chyběl.

Kde bistro najdete?

Více informací zde: https://www.facebook.com/cihlovy/?fref=ts

Do Prahy jezdíme několikrát ročně. Ať už za kulturou nebo navštívit rodinné příslušníky a kamarády, vždy si návštěvu Prahy moc užívám.  Letos jsem chtěla náš výlet něčím ozvláštnit. No a čím jiným než dobrým jídlem v příjemné a pěkné restauraci.

Začala jsem pátrat a pročítat různé recenze. Mimochodem, pokud hledáte tipy kam na dobré jídlo v Praze, Brně nebo jinde v republice, koukněte na facebookovou stránku "Gastromapa Lukáše Hejlíka". Ten si na jídle taky pěkně ujíždí a mapuje různé restaurace. Má namapováno tolik, že pak vážně nevíte, kam dřív zajít. :)

I já jsem se inspirovala a pročetla kromě "Gastromapy" i jiné recenze, a tak padl výběr na restauraci La Casa, která se nachází nedaleko žižkovského fotbalového stadionu, přesněji na Kostnickém náměstí.

Volba to byla opravdu výborná, svého výběru nelituji. La Casa je malá, příjemná restaurace italského typu, kde se cítíte velice příjemně a celkem útulně. Musím říct, že obsluha je tam také velice vstřícná, nenápadná, nevtíravá, ale vždy po ruce.

Jelikož jsem měla jídelní lístek nastudovaný dopředu, moje volba jídla byla zcela jasná už než jsme do La Casy vstoupili. Jako předkrm jsem nemohla neochutnat grilovanou chobotnici na sicilské caponatě.

Moje druhá polovička byla trochu skeptická. Roman se bál, jestli bude jídlo opravdu čerstvé, ale po prvním soustě nám bylo jasné, že v této restauraci si můžeme z jídelníčku objednat cokoliv, a vždy budeme spokojeni.

Chobotnice  byla měkoučká, voněla a chutnala opravdu čerstvě a sicilská caponata byla výtečná. Caponatu jsem jedla vlastně poprvé. Jedná se o, řečeno velmi laicky, "italské lečo", které se podává jako předkrm na studeno. Je to směs postupně opékaných lilků, paprik, řapíkatého celeru, rajčat a kaparů. Tento pokrm určitě vyzkouším připravit i u sebe v kuchyni, protože mě svou chutí opravdu překvapil a chtěla bych ho zařadit do svého jídelníčku.

Jako přípitek jsme zvolili klasické prosecco, čili bílé šumivé víno, jehož výběrem jsme taky vůbec nešáhli vedle.

Já jsem poté  pokračovala ve večeři plné mořských potvůrek a tak jsem si jako hlavní jídlo objednala tagliatelle s rajčaty a plody moře, Roman byl hodně zvědavý na telecí kotlet s jarním salátem a opékanými brambory.
Vše bylo výtečné. Plody moře opět fantastické a čerstvé, rajčata i omáčka k těstovinám připravená na "mořském" základu. Vše spolu krásně ladilo a plodů moře bylo v porci těstovin požehnaně. Nestyděla jsem se a na závěr jsem číšníka poprosila, ať mi zbylou polovinu jídla zabalí s sebou, protože tak dobré jídlo, které už jsem do sebe nestačila natlačit, jsem tam prostě nemohla nechat.

​​SML

Telecí kotlet, který si objednal Roman, nejenom luxusně vypadal, ale stejně tak i chutnal. Jarní salátek a opékané brambory k masu náramně seděly, svou chutí ladily a maso nijak nepřebíjely. Tak to má být. Nic víc není třeba opisovat, snad jen na závěr jedno velké MŇAM! Takže pokud budete mít někdy čas a chuť, určitě restauraci La Casa vyzkoušejte.

Kde ji najdete?

http://www.lacasalacasa.cz/

Bylo to sice ještě v únoru tohoto roku, ale v rámci našeho výletu do Salzburgu, jsme totálně nepřipravení a nepoučení jakýmkoliv průvodcem, tedy zcela náhodně, narazili na skvělou restauraci FUXN Salzburger Volkswirtschaft.

Jednalo se o restauraci s velice příjemným a designovým interiérem, skvělou atmosférou a jídelníčkem sestaveným z lokálních potravin, s nabídkou tamějších piv a pochutin.

Vybrali jsme si, jak jinak, když je člověk v Rakousku, Wienerschnitzel, který byl opravdu obrovský „jako kráva“ přes celý talíř. Chuťově vynikající, pivo FUXN velice zajímavé, a jak nám sděloval nápojový lístek – jednalo se o pivo navržené výhradně pro tuto restauraci v ekologickém pivovaru. Ručně vařené, s lehkými ovocnými tóny.

Pokud někdy budete v Salzburgu, kromě prohlídky nádherného města, návštěvu restaurace Fuxn vřele doporučuji.

Kde ji najdete? Info zde: http://www.fuxn.at/